Oslava narozenin začíná skoro vždycky tak, že se sejdou oslavencova rodina, přátelé a známí a přejí mu: „Hodně zdraví, lásky a štěstí a pak ještě mnoho různého jiného, podle nátury blahopřejícího. Nejčastěji si navzájem přejeme zdraví. Je důležité. Opravdu. Pokud zdraví schází, člověk je ve své činnosti omezen, nedokáže naplno využít svůj potenciál – fyzický ani duševní. Nemůže naplno žít. K dobrému životu patří taky štěstí. To také potřebujeme všichni. Možná právě proto, abychom nedostali nějakou ošklivou nemoc. Ona ani pověstná „rýmička a kašílek“ nejsou nic moc příjemného. A štěstí má ten, kdo jim dokáže předcházet a vyhnout se jim. Lásku taky potřebuje každý. Bez ní se nedá žít. Kdo je odsouzen k životu bez lásky, chřadne, morousovatí a pomalu umírá. Dnes mnoho lidí žije takzvaně „singl“. Mladí mnohdy záměrně, ti starší proto, že k tomu byli životními okolnostmi odsouzeni. Takže přání lásky je oprávněné. Nějaká oslavaje často jedna z mála příležitostí, kdy se tito lidé dostanou do společnosti nebo je někdo přijde navštívit. Je to lék na samotu.

Slavme s radostí

Ale i když žije člověk sám, měl by své narození slavit. Třeba jen proto, že JE. Udělat si radost nějakým dárkem, podniknout něco, co jindy nedělá. Prostě jen tak. Je to cesta k lepšímu duševnímu a tím i fyzickému zdraví. No a jsme zase na začátku. Možná oslava narozenin čeká některé z vás ještě dnes, zítra nebo v nejbližších dnech. Myslete svá vyslovovaná přání opravdu od srdce, aby mohla být skutečně předána. A vy, oslavenci, ze srdce ta blahopřání přijměte, aby se mohla ve vašich životech uskutečnit.